Přejít na obsah

Prevence dekubitů, léčba a ošetřování

zpět
11.8.2008

"Dekubitus je komplikace, které lze předejít. Preventivní režim je nutné vždy přizpůsobovat konkrétnímu typu onemocnění a specifickým potřebám jednotlivých pacientů. Přednostně se snažíme poskytovat kvalitní preventivní péči než řešit již vzniklé dekubity a navazující komplikace. Pacienta ušetříme značných útrap," píše pro ZDN.cz zdravotní sestra Květoslava Klinková z příspěvkové organizaci Domov Horizont...

Následující materiál zaslala ZDN.cz zdravotní sestra Květoslava Klinková z příspěvkové organizaci Domov Horizont. Za zveřejnění materiálu získává v rámci vzdělávání nelékařských pracovníků další kreditní body. Více informací ZDE.

Z pohledu zdravotní sestry působící v příspěvkové organizaci Domov Horizont v Kyjově bych Vás ráda provedla problematikou dekubitů, především pak prevenci jejich vzniku a následnou léčbou.

1. Charakteristika pojmu a příčiny vzniku

Dekubitus neboli proleženina je komplikace, které lze předejít. Dekubity vznikají při upoutání pacienta na lůžko nebo při jeho snížené hybnosti. Jsou to rány vyvolané tlakem, které vznikají většinou v místech s malou vrstvou tukové tkáně, a to tlakem z vnějšího prostředí proti kosti. Rozsah poškození tkáně je závislý na vzájemném působení, době a intenzitě tlaku, na celkovém stavu postiženého a na vlivu vnějšího prostředí (mechanické a chemické vlivy, infekce).

Po dobu působení tlaku jsou tkáně špatně zásobovány živinami a kyslíkem a tak dochází k jejich postupnému odumírání a vznikají dekubity. Mezi nejvíce ohrožené patří pacienti, jejichž zdravotní stav je vážný, pacienti trpící podvýživou a pacienti se sníženou pohyblivostí, především pak starší osoby.

Predisponující faktory se dělí na vnitřní (duševní fyzický a zdravotní stav, špatná výživa a nedostatek tekutin, věk, porucha vědomí a snížená hybnost) a vnější (účinky

léků, léčebný režim, způsob manipulace s pacientem, osobní hygiena, rozložení hybnosti).

Ke vzniku dekubitů vede:

a) tlak vyšší než 25 milimetrů rtuti (Hg), který způsobí uzávěr kapilár

b) tření vznikající pohybem a posunem pacienta na lůžku

c) tlak na vnitřní strukturu tak silný, že dojde k odtržení svalových a kožních vláken

Dekubity se mohou vytvořit kdekoliv na těle. Za predilekční místa vzniku lze považovat sakrální oblast, paty, sedací kosti, oblast nad velkými trochantery (hýždě, boky), vnější kotníky, ušní boltce, ramena, lokty atd.

2. Prevence vzniku dekubitů

Pro prevenci vzniku dekubitů platí tyto obecné zásady:

a) Polohování - jde o systematické, přesnými pravidly se řídící časové změny polohy pacienta. Doba působení tlaku je zpracována tak, aby nevzniklo poškození tkáně. Polohování je základní a nejúčinnější prostředek proti vzniku dekubitů.

b) Blokování nepříznivých zevních mechanických vlivů - základní podmínkou je suché, dokonale upravené lůžko s měkkou antidekubitní matrací a napnutým prostěradlem. Součástí upraveného lůžka jsou polohovací pomůcky.

c) Hygiena - jde o opatření omezující zevní vlivy a vznik infekce. Především jde o vliv stolice, potu, moči a infekce na kůži pánevní oblasti.

d) Normalizace celkového stavu - jde nám o zlepšení celkového stavu pacienta, především jeho výživy. Bez této podmínky jsou ostatní opatření málo účinná a dekubity se nebudou hojit.

e) Rehabilitace - nedílnou a velmi důležitou součástí prevence je rehabilitace. Ta se snaží podporovat návrat hybnosti a obnovit soběstačnost pacienta. Snažíme se s ní začít co nejdříve, a to jak s rehabilitací fyzickou, tak i psychickou. Důležitá je spolupráce celého týmu zdravotníků.

Dobře organizovaná a kvalitní ošetřovatelská péče má zásadní význam, a to nejen při léčbě dekubitů, ale i při prevenci.

Zcela nezastupitelné místo v prevenci a léčbě dekubitu má pravidelné polohování pacienta. Polohu měníme dle aktuálního zdravotního stavu, nejčastěji po dvou hodinách, u některých stavů ale také již po deseti či dvaceti minutách. Polohy se nemění jen ze zad na boky a naopak, ale i za pomoci podkládání (polštáři, molitanovými válci, suchými polymery, gelovými podložkami) se využívají i polohy šikmé (15-30°), které více rozkládají působení tlaku.

Kyčelní kost podkládáme měkkým polštářem. Zamezujeme přímému kontaktu s podložkou a tření kosti o kost vložením polštáře. Při určitém úhlu hrozí sklouzávání, a proto volíme raději sed.

Minimálně 1x denně kontrolujeme riziková místa.

Polohovací postele, jako kvalitní lůžko jsou pro tělesně postiženého, imobilního člověka životní nutností.

Významnými pomůckami v prevenci vzniku dekubitů jsou podložky, různé typy speciálních nafukovacích matrací, vzduchová a vodní lůžka a polohovací postele.

Optimální postel pro imobilního nemocného by měla mít:

a) elektrické polohování v oblasti hlavy i nohou

b) elektrické nastavení výšky celé postele

c) kolečka s mechanickou brzdou

d) hrazdičku

e) snímatelné postranice k lůžku (ochrana před pádem z postele a jako pomůcka při obracení na bok)

Další pomůckou jsou antidekubitní matrace, polštářky, podložky a zvedáky.

3. Klasifikace dekubitů

Pro klinické hodnocení dekubitů je důležité si uvědomit, že tlakové léze postupují z hloubky na povrch. Proto i nepatrné známky na povrchu kůže mohou znamenat již rozsáhlé poškození pod povrchem. Rizika vzniku dekubitů hodnotíme nejčastěji podle rozšířené stupnice Nortonové. V ní se hodnotí na stupnici 1-4 následující položky:

schopnost spolupráce


věk


stav pokožky


další nemoci


tělesný stav


stav vědomí


pohyblivost


inkontinence


aktivita

Na základě hodnocení těchto faktorů vzniká nebezpečí vytvoření dekubitu při zisku 25 bodů a méně.

4. Stupnice dekubitů a lokální terapie

Dekubity dělíme do čtyř stupňů, které byly vytvořeny pro zlepšení komunikace zdravotníků a pro lepší analýzu problému:

I. stupeň - ERYTRÉM

Tlaková léze bez poškození kůže.

Prvním příznakem tlakového poškození je mírný edém namáhané oblasti a jemné zarudnutí kůže. Tyto změny jsou vratné (reverzibilní).

Terapie: dodržování pravidel preventivní péče, udržování čistoty kůže - opláchnutí poškozené kůže fyziologickým roztokem, použití mastí bez dráždivých účinků (Menalind Profesional).

Aplikace: Jelonet, Cuticerin, Opsite spray a sekundární krytí

II. stupeň - PUCHÝŘ

Postižená oblast je edematózní (oteklá), má likvidní zbarvení kůže. Po tlakové zkoušce se neobnoví krevní oběh. Někdy se objeví puchýř. Primárně je poškozeno podkoží i s částí cév pro kůži a ta proto může druhotně odumírat. Spontánní epitalizace je ve většině případů možná. Při správném ošetření a léčbě se zpravidla hojí bez jizev.

Terapie: systém léčby shodný jako u ostatních ran, potlačení infekce, podpora granulace a umožnění epitalizace

Aplikace: Bactigras, Opsite Flexigril, Cutinová Hydro, sekundární krytí

III. stupeň - NEKRÓZA

U tohoto stupně je charakteristické poškození všech vrstev kůže. Tlakovou oblast dekubitu kryje buď suchá krusta, nebo rozbředlé nekrotické masy. Po eliminaci odumřených tkání vznikají vředy s široce podminovanými okraji, protože defekt podkoží je vždy větší než defekt kůže. Zhojení je možné, ale trvá několik měsíců i let. Po zhojení vzniká tenká atrofická jizva, těsně naléhající na kost, které se i při malém tlaku snadno rozpadá a vzniká chronický defekt.

Terapie: odstranění krusty, odsátí sekretu z rány pomocí obkladů (Nu-Gel) a savého pěnového polyuretanového krytí (Mepilex) až do úplného zhojení (nelepí se na ránu), vyčištění rány pomocí mastí (Betadine, Bactroban, Fibrolan), potlačení infektu a čištění rány pomocí vlhkého mulu či krytí (Tender Wett)

Aplikace: Intrasite Gel, Algisite M, sekundární krytí.

IV. stupeň - VŘED

Zevní vzhled tohoto typu dekubitu může být stejný jako u předešlých, ale mimo ostitid kostního podkladu je navíc doprovázen artritidami sousedních kloubů. Obvykle bývá doprovázen infektem. Spontánní zhojení není možné, proto se téměř vždy přistupuje k operačnímu řešení.

Terapie: zajištění odlehčení postižené krajiny, zvýšená hygiena, tlumení infekce a čištění rány (Tender Wett), aplikace vhodného krytí, pro rehydrataci, změknutí a následné uvolnění nekrotické tkáně je výborný Nu-Gel, případně Intrasite Gel

Aplikace: stejná jako u stupně III.

5. Obecné zásady ošetření a léčby dekubitů

Mezi cíle obecné konzervativní léčby patří:

- eliminace tlaku

- odstranění nekróz

- boj proti infekci

- potlačení bolesti

- podpora granulace a epitelizace

Všechny tyto cíle léčby (s výjimkou eliminace tlaku) splňuje vlhká terapie pomocí moderních materiálů. Patří mezi ně například: antiseptické obvazy Inadine, obvazy s aktivním uhlím Actisorb Plus, obvazy se stříbrem Aquacel AG, hydrogely Nu-Gel, hydrokoloidy Granuflex, Hydrocoll a Tender Wett. Jako dezinfekční roztok k oplachům ran lze použít peroxid vodíku, nebo přípravek Dermacyn.

V prvním ošetřovatelském kroku je důležité vyčistit spodinu infikované rány. Po vyčištění se do popředí dostává výstavba granulační tkáně. Krytí rány umožňuje vyvážené a vlhké prostředí, což umožňuje prodloužení doby mezi jednotlivými převazy. Důležitý je také potřebný klid k hojení v ráně. Účinné je takzvané vlhké ošetřování ran, kdy použitím vhodných materiálů je na ráně vytvořeno příznivé vlhké mikroklima a dochází k urychlení hojení rány.

Fáze hojení můžeme rozdělit na:

a) Čistící

b) Granulační

c) Epitalizační

Fáze se časově překrývají a nelze je od sebe oddělit.

a) Ve fázi čistící podporuje vhodně zvolené krytí čištění rány odsáváním nadbytečného sekretu s choroboplodnými zárodky - ochrana rány před infekcí. Tato fáze povzbuzuje obranyschopnost a schopnost hojení.

b) Fáze granulační podporuje krytí novotvorbu tkáně tím, že vyrovnává hladinu vlhkosti, chrání ránu před vysycháním a vytváří bariéru proti infekcím. Chrání také granulační tkáň před mechanickým drážděním.

c) Fáze epitelizační urychluje krytí dělení buněk tím, že udržuje prostředí rány vlhké a zabraňuje předčasné tvorbě strupu.

Prostředky pro vlhké hojení ran představují takzvané hydroaktivní krytí na rány.

Pro snazší vyhodnocení a dokumentaci stavu rány slouží formulář „Ošetřování ran, dekubitů“, který monitoruje mimo jiné: analýzu rány, stav okolní kůže a spodiny rány, exudát, zápach, okraje rány, infekci, bolest, alergii…

6. Podpůrná terapie

Mezi podpůrné terapie patří:

- elektroterapie

- infračervené a ultrafialové světlo

- ultrazvuk u dekubitů třetího a čtvrtého stupně

- laserové ozařování

Preventivní režim je nutné vždy přizpůsobovat konkrétnímu typu onemocnění a specifickým potřebám jednotlivých pacientů. Přednostně se snažíme poskytovat kvalitní preventivní péči než řešit již vzniklé dekubity a navazující komplikace. Pacienta ušetříme značných útrap a pečujícím osobám či rodinám čas a značné finanční prostředky na nákladnou a dlouhodobou léčbu.

Každý dekubit (především ty druhého až čtvrtého stupně) je potenciální bránou infekce, kterou je nutno lokalizovat a začít ošetřovat a léčit co nejdříve.

Za pomoci odborné zdravotní péče a při současném použití moderních léčebných prostředků, jako je například laserová terapie můžeme zkrátit dobu léčení a zmírnit následky.

Květoslava Klinková, www. ZDN.cz

Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

www.ZDN.cz

Komentovat článek: Prevence dekubitů, léčba a ošetřování

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné

Medical Services

Komplexní edukační servis ve zdravotnictví

více informací

NOVÝ E-SHOP s medicínskou literaturou